Článek

Methylenová modř a expoziční terapie: proč záleží na úspěšném učení

Methylenová modř a expoziční terapie: proč záleží na úspěšném učení

Představte si, že dva lidé dokončí stejné expoziční sezení zaměřené na klaustrofobii. První odchází klidný. Strach na konci posledního pokusu je téměř nulový. Druhý odchází roztřesený. Strach je na konci stále vysoký. Oba poté užijí stejnou kapsli. O měsíc později je klidnému člověku lépe a roztřesenému hůře. Stejný lék, stejná dávka, opačné výsledky.

Právě to popisuje odborná literatura o methylenové modři a vyhasínání strachu. Lék nepůsobil jako sedativum, které přímo snižuje strach. Působil jako prostředek podporující konsolidaci, který posiluje to, co mozek po sezení zpracovával. Když sezení vedlo k naučení extinkce, pozdější testy ukázaly menší strach. Když k němu nevedlo, přínos zmizel a trend směřoval opačným směrem. Tento článek porovnává pokusy na zvířatech se studií expoziční terapie u lidí, aby tento rozdíl zůstal jasný.

Extinkce je nové učení, nikoli vymazání

Podmiňování strachu spojuje neutrální podnět s nepříjemnou událostí, dokud samotný podnět nezačne vyvolávat znehybnění nebo vyhýbání. Při extinkčním tréninku se pak podnět opakovaně předkládá bez této události. Subjekt se učí něco nového: podnět zde už nepředpovídá újmu. Původní asociace se nevymaže. Soutěží s novou a může se vrátit při změně kontextu, s odstupem času nebo po připomenutí. Výzkumníci tyto návraty označují jako obnovu v důsledku změny kontextu, spontánní zotavení a znovunastolení strachu.

Právě kvůli tomuto soupeření záleží na načasování. Látka podaná před sezením může během něj změnit vnímání nebo úzkost. Látka podaná po sezení to udělat nemůže. Může ovlivnit pouze konsolidaci, několikahodinový proces, který stabilizuje čerstvou paměťovou stopu. Na tomto rozlišení stojí vše, co následuje.

Čtyři fáze učení extinkce: naučení strachu, extinkční sezení, období konsolidace po sezení, kdy byla podána methylenová modř, a pozdější testování ve stejném i v nových kontextech.

Diagram ukazuje čtyři fáze. Učení probíhá ve druhé fázi. Methylenová modř vstupuje do procesu ve třetí fázi. Úspěch se ověřuje ve čtvrté fázi, pokud možno v jiném kontextu než při tréninku, protože nepřítomnost strachu pouze v terapeutické místnosti má omezený význam.

Co nejprve ukázaly pokusy na potkanech

Výchozím bodem byl experiment zaměřený na uchování naučeného. Gonzalez-Lima a Bruchey u potkanů podmínili reakci znehybnění na tón, poté ji nechali vyhasnout a po každém sezení injekčně podali methylenovou modř nebo fyziologický roztok. Dávka činila 4 mg/kg intraperitoneálně, poprvé byla podána 30 minut po extinkci a podávání se opakovalo po dobu pěti dnů. Potkani, kteří dostávali methylenovou modř, při pozdějších testech v reakci na tón méně znehybňovali: celkově přibližně o polovinu a při závěrečných testech jejich znehybnění dosahovalo asi jedné pětiny hodnot kontrolní skupiny. Znehybnění před tónem ani ukazatele celkové pohybové aktivity a bázlivosti se přitom nelišily. Lepší uchování naučeného souviselo s vyšší aktivitou cytochromoxidázy, ukazatele mitochondriální energetické kapacity, zejména v prefrontálních oblastech včetně přední infralimbické, dorzální a mediální frontální a laterální orbitální kůry. Autoři to interpretovali jako metabolickou podporu konsolidace v okruzích, které uchovávají paměťovou stopu extinkce.

Druhá studie na potkanech zkoumala, zda účinek přetrvává i u zvířat s vrozenou predispozicí k neúspěšné extinkci. Wrubel a kolegové použili potkany s vrozenou bezmocností, kmen navržený jako model náchylnosti k přetrvávajícímu strachu. Tito potkani si strach osvojovali běžným způsobem, ale téměř u nich nevyhasínal; jejich křivky znehybnění zůstávaly ploché, zatímco u kontrol klesaly. Po měsíci byla zvířata s vrozenou bezmocností dalších pět dnů vystavována samotnému tónu a každý den poté dostala 4 mg/kg methylenové modři nebo fyziologický roztok. V kontextu extinkce lék změnil jen málo. Při návratu do původního kontextu osvojování strachu však byla obnova strachu ve skupině s methylenovou modří podstatně nižší. Pro expoziční terapii je právě tento výsledek zajímavý, protože pacienti potřebují zlepšení, které se přenese i do jiných prostředí.

Poté se ukázala podmínka, která účinek omezuje. Auchter a kolegové testovali potkany selektivně šlechtěné na vysokou, nízkou nebo průměrnou schopnost extinkce a podali jim jedinou injekci bezprostředně po extinkčním sezení. Methylenová modř snížila pozdější znovunastolení strachu pouze u potkanů, u nichž během daného sezení strach dobře vyhasínal, což bylo definováno jako výkon přibližně 0.2 směrodatné odchylky nad průměrem vzorku. U potkanů se slabou extinkcí lék nepůsobil. Souběžný postup kombinující vybavení paměťové stopy s extinkcí pomáhal bez ohledu na úspěšnost sezení. To ukázalo, že neúspěch byl specifický pro větev s podáním léku, nikoli vlastností zvířat. Princip formulovaný autory je tím, který tuto oblast výzkumu propojuje: prostředek posilující konsolidaci upevňuje síť, která byla aktivní, a na úspěšném učení záleží.

Test u lidí: jedno expoziční sezení při klaustrofobii

Klinická studie převedla protokol z pokusů na potkanech do výzkumu u lidí tak přímo, jak to etické zásady dovolují. Telch a kolegové náhodně rozdělili 42 dospělých s výrazným klaustrofobickým strachem do skupin s methylenovou modří nebo placebem, podávanými až po jediném expozičním sezení. Sezení zahrnovalo šest pětiminutových expozic vleže v malé uzavřené komoře, celkem 30 minut. Průměrný maximální strach klesl ze 73 ze 100 při první expozici na přibližně 24 při poslední. Podávání začalo bezprostředně po sezení: celkem 260 mg methylenové modři, rozdělených do tří kapslí podávaných v rozestupech přibližně šesti až deseti hodin, aby pokryly období konsolidace. Důkazy u lidí týkající se methylenové modři při depresi a úzkosti zasazují tuto studii do kontextu; jde o jediný kontrolovaný experiment s expoziční terapií.

Předem stanovenou otázkou nebylo, zda lék v průměru překoná placebo. Šlo o to, zda účinek závisí na strachu zbývajícím na konci šesté expozice. A závisel. Po jednom měsíci, při testování v jiné komoře, měli pacienti, kteří sezení zakončili s nulovým strachem, průměrný maximální strach přibližně 11 při podání methylenové modři oproti přibližně 30 při podání placeba. U pacientů, kteří končili přibližně na hodnotě 47, byl vztah opačný, zhruba 33 oproti 17, ačkoli toto obrácení představovalo spíše trend než jednoznačný výsledek. Ve skupině s methylenovou modří vyšší strach na konci sezení předpovídal vyšší strach po jednom měsíci; ve skupině s placebem nikoli.

Druhé zjištění podporuje paměťovou interpretaci. Účastníci se v komoře setkali také s neutrálními detaily, čísly a umístěními, které neměli důvod si zapamatovat. Vybavování se po jednom dni nelišilo, ale po 30 dnech si skupina s methylenovou modří pamatovala přibližně dvakrát tolik položek. Autoři oba výsledky interpretovali společně: methylenová modř podaná po sezení zlepšila uchování naučeného — extinkce tehdy, když k ní došlo, a kontextových detailů bez ohledu na ni. To odpovídá obecnému účinku na konsolidaci, nikoli akutnímu zklidňujícímu účinku.

Srovnání napříč druhy

StudieSubjekty a uspořádáníDávka a načasováníHlavní výsledek
Gonzalez-Lima a Bruchey, 200416 běžných potkanů, podmiňování tónem a následná extinkce4 mg/kg IP, 30 min po každém sezení, 5 dnůMéně znehybnění vyvolaného tónem při pozdějších testech; beze změny ve znehybnění před tónem a v ukazatelích pohybové aktivity; uchování naučeného korelovalo s prefrontální cytochromoxidázou
Wrubel a kol., 2007Potkani s vrozenou bezmocností a plochými extinkčními křivkami4 mg/kg IP, 30 min po každém z 5 každodenních sezení s tónemMalá změna v kontextu extinkce; výrazné snížení obnovy strachu při návratu do kontextu jeho osvojování
Auchter a kol., 201784 potkanů šlechtěných na vysokou, nízkou nebo průměrnou schopnost extinkce4 mg/kg IP bezprostředně po extinkciSnížené znovunastolení strachu pouze u potkanů s úspěšnou extinkcí; kombinace vybavení paměťové stopy a extinkce pomáhala bez ohledu na úspěšnost
Telch a kol., 201442 dospělých s klaustrofobií, jedno 30-min expoziční sezení260 mg perorálně, rozdělených do období přibližně 12 až 20 h po sezeníPo 1 měsíci v nové komoře závisel přínos na strachu na konci sezení: lepší výsledky po klidném zakončení, trend k horším po zakončení se strachem; vybavování nezáměrně zapamatovaných kontextových detailů se po 30 dnech zdvojnásobilo

Tabulka ukazuje společný vzorec. Ve všech čtyřech studiích se látka podávala po sezení. Ve dvou studiích navržených k testování této interakce souvisel přínos s úspěšností sezení. Přenos do nového kontextu se testuje ve dvou pozdějších studiích a v obou byl zjištěn, což je klinicky relevantní směr.

Jak tyto důkazy číst a nevyvozovat z nich příliš

Za prvé, oddělujte učení od výkonu. Strach měřený během sezení odráží výkon za podpůrných podmínek: terapeut je přítomen, komora je známá, pravidla jsou jasná. Strach měřený o měsíc později v nové komoře odráží to, co se uchovalo. Methylenová modř se nikdy netestovala jako něco, co usnadňuje prožívání samotného sezení. Testovala se jako něco, co upevňuje to, co si člověk ze sezení odnáší.

Za druhé, berte v úvahu zkoumaný vzorek. Čtyřicet dva účastníků, převážně mladých studentů, jedno expoziční sezení, jeden pevně stanovený režim perorálního podávání a signál možného zhoršení, který nedosáhl statistické významnosti, představují důkaz mechanismu, nikoli léčebný protokol. Širší výzkum methylenové modři v buňkách a u zvířat spolu s otázkami dávkování a bezpečnosti vysvětluje, proč by žádné zjištění o konsolidaci nemělo vést k samoléčbě. Už samotné riziko interakcí ovlivňujících serotonin, doložené v literatuře o poruchách nálady, vylučuje neuvážené užívání. Autoři studie navíc navrhovali podávání po sezení podmíněné jeho dobrým průběhem, nikoli rutinní podávání.

Za třetí, držte tvrzení o mechanismu v úzkých mezích. Methylenová modř v nízkých dávkách podporuje mitochondriální respiraci a pokusy na potkanech spojují uchování naučeného s cytochromoxidázou v prefrontální kůře. To podporuje energeticky náročný proces konsolidace, nikoli tvrzení, že látka vymazává strach. Čtenáři hodnotící tvrzení týkající se konkrétních onemocnění mohou použít vodítka z našeho průvodce čtením studií o methylenové modři: ptejte se, co se subjekt naučil, kdy byl lék podán, kde se testovalo uchování naučeného a zda kontrolní podmínky vylučují změnu pohybové aktivity nebo výchozí úzkosti.

Poctivé shrnutí je krátké. Po úspěšné extinkci methylenová modř podaná po sezení zlepšila uchování naučeného u potkanů a v jedné studii také u lidí s klaustrofobií. Po neúspěšné extinkci nepomohla a mohla upevnit nesprávnou paměťovou stopu. Zlepšení paměti není totéž co snížení strachu. O tom, která paměťová stopa se posílí, rozhoduje sezení, nikoli kapsle.

Google AdSense